3. 11. 2014
Pověsti-stručně
Pověsti
Praotec Čech
U řeky Visly žily kdysi dávno rodiny dvou bratrů – Čecha a Lecha. Ale nebylo jim tam dobře, moc se tam bojovalo. Bratři se rozhodli odejít a najít novou zemi.
Cesta byla dlouhá a náročná. Putovali, až dorazili k nějaké hoře. Byla už tma, tak se pod horou uložili ke spánku. Ráno se jako první probudil Čech. Chtěl se rozhlédnout, kudy bude jejich cesta pokračovat. Rozhodl se vystoupit na horu a z jejího vrcholku se rozhlédnout. Moc vysoká ta hora nebyla a vylézt na ni nedalo mnoho práce. Když Čech dorazil nahoru, rozhlédl se a uviděj krásnou krajinu. Zelené louky, hluboké lesy a stříbrné potoky. Všechno kolem kvetlo, včely bzučely a v lese Čech zahlédl srnku a zajíce.
Čech běžel dolů a všem řekl: „Už jsme tady! To je ta správná země pro nás, plná zvěře, ptáků a medu!“ Skvělá zpráva. Lidé se hned dali do práce. Postavili si obydlí, zorali pole, do lesa chodili na lov a v řekách chytali ryby. Bylo jim dobře. Té báječné zemi začali říkat Čechy a hoře Říp.
Cesta byla dlouhá a náročná. Putovali, až dorazili k nějaké hoře. Byla už tma, tak se pod horou uložili ke spánku. Ráno se jako první probudil Čech. Chtěl se rozhlédnout, kudy bude jejich cesta pokračovat. Rozhodl se vystoupit na horu a z jejího vrcholku se rozhlédnout. Moc vysoká ta hora nebyla a vylézt na ni nedalo mnoho práce. Když Čech dorazil nahoru, rozhlédl se a uviděj krásnou krajinu. Zelené louky, hluboké lesy a stříbrné potoky. Všechno kolem kvetlo, včely bzučely a v lese Čech zahlédl srnku a zajíce.
Čech běžel dolů a všem řekl: „Už jsme tady! To je ta správná země pro nás, plná zvěře, ptáků a medu!“ Skvělá zpráva. Lidé se hned dali do práce. Postavili si obydlí, zorali pole, do lesa chodili na lov a v řekách chytali ryby. Bylo jim dobře. Té báječné zemi začali říkat Čechy a hoře Říp.
Silný Bivoj
Před dávnými časy vládl v Čechách vévoda Krok. Měl tři dcery, které se jmenovaly Kazi, Teta a Libuše. Kazi byla ze všech sester nejkrásnější a Libuše nejchytřejší. Kazi si mohla vybírat z mnoha mužů, ale žádný se jí nelíbil, žádného nechtěla za manžela.
V okolí Vyšehradu, kde žil Krok s dcerami, začalo řádit divoké prase. Kanec ničil pole a napadal lidi. Měl obrovské tesáky a všichni se ho moc báli. Nikdo si netroufal pustit se s obludou do boje.
Až jednoho dne se na nádvoří Vyšehradu ozval křik. Kazi, Teta a Libuše vyběhly ven a viděly silného muže, který na zádech nesl divokého kance. Mladý lovec se jmenoval Bivoj a kance přemohl holýma rukama beze zbraně. Přinesl ho vévodovi jako dar.
Kazi se mladý statečný muž Bivoj na první pohled velmi zalíbil a brzy byla svatba.
V okolí Vyšehradu, kde žil Krok s dcerami, začalo řádit divoké prase. Kanec ničil pole a napadal lidi. Měl obrovské tesáky a všichni se ho moc báli. Nikdo si netroufal pustit se s obludou do boje.
Až jednoho dne se na nádvoří Vyšehradu ozval křik. Kazi, Teta a Libuše vyběhly ven a viděly silného muže, který na zádech nesl divokého kance. Mladý lovec se jmenoval Bivoj a kance přemohl holýma rukama beze zbraně. Přinesl ho vévodovi jako dar.
Kazi se mladý statečný muž Bivoj na první pohled velmi zalíbil a brzy byla svatba.
Libuše a Přemysl
Kněžna Libuše převzala vládu po svém otci vévodovi Krokovi. Byla velmi moudrá a uměla také věštit – předpovídat, co se stane. Jednou třeba řekla: „Vidím město veliké, jeho sláva se bude hvězd dotýkat!“ Toto město dostalo jméno Praha.
Jednou se dva sousedé pohádali o pole. Oba tvrdili, že pole patří jemu. Libuše je rozsoudila a muž, který pole nedostal, se rozlobil. Řekl, že není dobré, když mužům vládne žena.
Libuši to mrzelo, ale protože byla chytrá, řekla si, že si najde manžela. Dala ze stáje vyvést svého nejmilejšího koně. Kůň měl jít tam, kam chce. Až kůň zastaví, bude tam ženich. Kůň běžel tři dny bez oddechu. Ve vesnici Stadice zůstal stát u pole. Jakýsi muž tam právě oral. Jmenoval se Přemysl a stal se Libušiným manželem. Lidé mu začali říkat Přemysl Oráč. Libuše a Přemysl spolu byli šťastní a jejich rod vládl v Čechách dlouhý čas.
Jednou se dva sousedé pohádali o pole. Oba tvrdili, že pole patří jemu. Libuše je rozsoudila a muž, který pole nedostal, se rozlobil. Řekl, že není dobré, když mužům vládne žena.
Libuši to mrzelo, ale protože byla chytrá, řekla si, že si najde manžela. Dala ze stáje vyvést svého nejmilejšího koně. Kůň měl jít tam, kam chce. Až kůň zastaví, bude tam ženich. Kůň běžel tři dny bez oddechu. Ve vesnici Stadice zůstal stát u pole. Jakýsi muž tam právě oral. Jmenoval se Přemysl a stal se Libušiným manželem. Lidé mu začali říkat Přemysl Oráč. Libuše a Přemysl spolu byli šťastní a jejich rod vládl v Čechách dlouhý čas.
